Chovatelská stanice Harukaze byla založena z iniciativy japonských chovatelů – členů Společnosti na záchranu psů Akita inu hozonkai ( AKIHO) z Ódate, severu ostrova Honšů provincie Akita.Toto „město psů“, jak je již od středověku Ódate nazýváno, je centrem chovu plemene.

Díky našim mnohaletým dobrým vztahům k představitelům společnosti AKIHO jsou pro nás vybíráni kvalitní, navzájem nepříbuzná štěňata po rodičích, kteří v zemi původu získali vysoká výstavní ocenění.

Chovatelská stanice se zaměřuje na chov kvalitních jedinců na úkor objemu produkce a štěňatům je poskytována veškerá možná péče. Poskytujeme samozřejmě kompletní poradenský servis pokud jde o výživu, výchovu, výcvik a chov. Psi z naší chovatelské stanice jsou nejen geneticky, esteticky hodnotní ale chlubíme se zejména množstvím vykonaných zkoušek z výkonu a profesionálními canisterapeuty. Kromě zděděných vlastností se zde projevuje v rozhodné míře i profesionalita majitelů těchto jedinců.

Naší snahou je propagovat prokazatelně originálního Akitu inu jako všestranně použitelného a inteligentního pomocníka člověka, tak jak byl k této všestrannosti šlechtěn i ve své vlasti.

Pes Akita má v Japonsku výsadní postavení (je národní a kulturní přírodní památkou), ale je to i záležitost společenská a hlavně kulturní. Naší snahou je na tyto hodnoty navazovat a kvalitou a informovaností veřejnosti bojovat proti masovému rozmnožování a tím i znehodnocování plemene.

Tato stanice v roce 2002 získala na MVP v Českých Budějovicích 2. místo a na MVP v Nitře 1. místo v soutěži "Nejlepší chovatelská skupina". Nejlepší chov. skupina na Klubové výstavě 2003. Na mezinárodní výstavě v Praze 2007 obsadila 2. místo

---

Hačikó – film na který se nezapomíná

Film Hačikó – věrný pes , tedy ten nádherný , japonský, jsem viděla poprvé před 15 lety. Popravdě jsem ho úplně vcelku vlastně neviděla nikdy, protože to neunesu a již při prvních tónech hudby k filmu prostě nevidim.

Líbilo se mi, že byl příběh naprosto přesně totožný se skutečností a původním filmem. Příjemná a nová „vsuvka“ s míčkem navazuje na etologický výzkum japonských psů prováděný klubem AKIHO a docela trefně to vystihuje povahu a inteligenci plemene.

Na tenhle nový americký film jsem se tedy těšila moc , také představitel hlavní role je atraktivní a co teprve ten psík. Protože film není určen pro kynology odborníky a „odborníky“ tak ho také musíme hodnotit. Líbil se mi a věřím, že své poslání mezi laickou veřejností bezesporu splní.

Psychózu - nákuní horečku- nastartovanou premiérou filmu bych jako hrozbu pro plemeno neviděla, pokud budou chovatelé rozumní a dobře si rozmyslí komu prodají své odchovy. Do jaké míry se to zvládne, bude záležet na každém jednotlivci a nelze si stěžovat. Ono je u nás těžko se zavděčit, jednou je reklamy málo, jindy hodně. Jen se bojíme s Dášou, že bude nával v útulcích. Největší potěchou bylo, že pes v hlavní roli se nesmírně podobá nešemu Daimonkovi – tedy ta podoba je neuvěřitelná – tak nám to lichotí. Linie opravdického Hačikó je v Japonsku stále živá a i u nás je zastoupena v naší chovatelské stanici.

Jméno Hačikó se v Japonsku stále užívá a i já jsem si dovolila , dokonce třikrát, jej použít. Znamená 5.syn. Nejstarší a nejznámější u nás je pes E Hačiko (Hačan) Go paní Fryštenské, a bratři Hačikó (Háča) Go pana Romana Řepy a Hači (Hačinek) Go pana Jiřího Loukoty (chovný) . Vzhledem k tomu, že se druzí dva vyhýbají výstavám, nejsou zatím slavní ale pozitivní je, že Hačikó by se také rád zbonitoval a tak musí přijít na výstavu a věřím že s ním „přijde zákon“ (nabízelo se to).

Zdravím všechny Háčky, Hačánky , Hačinky a podobné. Těším se na shledání, které chystáme tentokráte s vínem , zpěvem a tancem až do rána na zaručeně jedině pravé a originální (patent z r. 1877) procházce z Akitami inu. Akce bude plánována tak aby se nám nekryla s nějakou výstavou a informace bude včas.

---

Náš Buyu Go Haru Kaze

VIP pes na ostrově Nový Zéland je náš Buyu Go Haru Kaze. Jediný pes, kterého známe, který vlastní vlastní dům.

Akita inu z českého chovu je ve své zemi uznávanou celebritou. Jeho sťastní majitelé manželé Akiko a Tim Crowther se nadstandardně starají o jeho pozemské blaho. Pes je čestným členem Společnosti AKIHO , obdivovanou a hýčkanou součástí galerie a školy kaligrafie Yu Yu , pro jejíž studenty je stálou inspirací. Miluje moře, přírodu a nekonečné procházky nádhernou krajinou snů , kterou si zamiloval. Než opustil navždy rodnou vlast byl na výstavě spatřen pouze jednou a to na mezinárodní v Praze před 8mi lety. Výstavní život ho nenadchl, rozhodl se pro život milionáře bez závazků a užívá krásy života plnými doušky.

Přejeme Ti drahý náš milovaný psíku k narozeninám vše dobré. Samozřejmě i Tvým bratrům a sestrám. Tvůj tatík již zemřel v požehnaném věku ale maminka Sakinka je skvělá , stále ve formě a čilá a ještě by dokázala na výstavě ukázat mladším jak vypadá Akita inu - pravý medvědář. Jenže ona výstavním ruchem vždy okázale opovrhovala (jak moudrá to žena) , tak jí k účasti nikdo nenutí.

Doufáme, že Tě navštíví panička Jituška a jistě si vzpomeneš kdo se s Tebou mazlil když jsi byl mimino. Hladí a pozdravují - Tvoje rodina .

Pár foteček ve fotogalerii

---

Nové fotky ve fotogalerii

Ve fotogalerii jsme přidali pár fotek ze setkání Akit, akitářů a Hokkaida Radyně

více v Skočte se tam podívat

---

Opět budete mít jedinečnou příležitost získat nádhernou Akitu inu

Miminka se narodí okolo 18.12.2006......

více v nabídce štěňátek

---

Setkání Akit, akitářů a Hokkaida Radyně

Kolem desáté v sobotu pod hradem Karlskrone (jinak Radyně) se u kynologického cvičiště Starý Plzenec začalo parkoviště plnit automobily a psy v počtu kolem 30ti kusů pro místní kynology neznámé rasy. Ještě jsme počkali na poslední přijíždějící – Mochanovi. (ch.st. Chodský ráj) a vyrazili jsme hromadně směrem hrad. Protože k cíli vedlo hned několik cestiček různé délky a obtížnosti, tak vzhledem k našemu počtu jsme obsadili a oštěkali celý hradní kopec. Štreka v závěru poněkud strmá se zvládla a nahoře již „úřadoval“ Ralf s pomocníky abychom doplnili síly k nezvyklým disciplínám.

Naši členové jsou samozřejmě samí kynologičtí experti ale i jako kuchtíci a kuchtice by se přinejmenším neztratili. Takže - pečené maso vepřové, lahůdková sekaná a la Maiko , buřtíky, slané koláče cibulový, a bramborový, závin sýrový a šunkový . Buchty staročeské povidlové a tvarohové, koláče plzeńské svatební, jabkový závin s ořechy a rozinkami, perník s citronovou polevou. Víno svařené červené, bílé rulandské, slivovice lahůdková , kafe , pivo atd. To se nedalo vůbec zvládnout. Kolemjdoucí se nestačili divit co se děje.

Akce byla organizována v režii profláknutého mafijního uskupení HeKiHa. He a Ki to táhli osobně a Ha rafinovaně rozdělila úkoly mezi další kynology a tím došlo k tomu, že jsme se poněkud přezásobili. Což ale nikdy není na škodu.

Disciplíny proběhly beze strát až na Ha v úvodu (bez větší škody na zdraví) ladný pád při skocích v pytli. Taky panička Bijinky (ta tahala nesportovně za pytel) nezvládla tempo ale vše bez poškození na zdraví.

Slalom také proběhl naprosto neregulerně – vše bylo narušováno a psi demoralizováni piškoty , vládla protekce a korupce, takže vše jako v profi, to abychom nevyšli ze cviku.Situaci nervově nezvládl prudič Pospíšil, který při každé soutěži podával ke komisi protest proti výsledkům. Protože veskrze zkorumpovaná komise vše naprosto objektivně zhodnotila a pan Pospíšil jistinu ve formě slivovice sice předal, ale Ralfovi a ne přímo komisi HeKiHa, nebyl úspěšný . A stejně byl ze všech Akit nejúspěšnější Honzův Hokkaido !!!

V disciplíně hledání buřtíka se Akity překvapivě „nenašli“ . Asi nejsou zvyklí si sami něco najít , všechno jim strkáme přímo pod nos.

Při pojídání šlehačky jsme již byli všichni tak přecpaní ! Ale snažili jsme se a zas ten Hokkaiďák ! !

Maikuš trochu prudila, hlídala paničku a pak se ukázalo (večer) že na ní leze falešná březost, plyšáčci v pelíšku jako miminka atd.

Odpoledne oheň dohořel, padla trochu mlha, uklízelo se a balilo. Cesta zpět proběhla lehce chaoticky, když předvoj zakopl o „bludný kořen“ a vzali to trochu oklikou. Honza a Láďa proběhli kopec protože se jaksi ztratil Pepík (Hampl), který přicestoval později s oním bludným předvojem. Takže OK a vše se ještě dohodnotilo v hospodě Lidový dům dlouho do večera.

Zlákali jsme „do Akit“ nové majitele psíků, doufáme, že se neodradí odvrácenou tváří kynologie a vydrží i nápor výstav.

Dokázali jsme, že lze mít z kynologie radost , něco nového se dozvědět a při tom se i trochu bavit. Nové materiály, které jsem dostala z klubu AKIHO si všichni měli příležitost prohlédnout.

Tradice procházek , kterou jsme vymysleli a zahájili pochodem s Akitami na hrad Pajštůn , bude pokračovat - hlásí se oblast Kolín (Pospíšil !) , zámek Kácov , budeme dobývat hrad Hukvaldy a snad dojde v příštím roce i na toho dlouho slibovaného „Klubového berana“. Všem přátelům, přátelům psů, přátelům kynologie díky a vše dobré přejí Vaši Jarmila, Jitka, Pepa a psi Geník, Hany, Sakina a Harumka.

---

Máte jedinečnou příležitost získat nádhernou Akitu inu

Miminka se narodila v noci 14.10. a mají pěknou červenou barvičku......

více v nabídce štěňátek

---

Něco málo o Světovce a také o Celonárodce druhý den.

Nebylo snadné to přežít natož ještě podávat výkony v kruhu ale zvládli jsme to. Mohlo to být i lepší vystavování ale Harumi nefungovala. Byla unavená hlukem, horkem a ty nervy!!!

Chovatelská stanice Harukaze měla za cíl předvést vzorek standardu který produkuje. Byla to moje dlouhodobá vize. Je jasné, že jsme chtěli vyhrát ale realita na takových soutěžích je jiná a není to tak úplně jen o psích kvalitách. Předvedli jsme celkem 7 jedinců - 3 psy třída otevřená, 1 pes třída šampionů , 2 feny třída otevřená a 1 fena šampionka . Zejména ale děkuji majitelům psů a fen z mé chovatelské stanice za to, že přihlásili, připravili a dle svých možností solidně předvedli své miláčky. Z našich českých chovatelů nikdo nepostavil vyrovnanější a početnější tým. Také výsledky – všichni výborní (kromě Fumiko naší velké favoritky -ale fakt nebyla v srsti) na světové výstavě něco značí. Všem tedy velký dík.

K posuzování mám trochu co říci, protože z osobní zkušenosti znám posuzování v Japonsku. Způsob práce rozhodčího, pečlivý osobní přístup byl na úrovni podobné jako je zvykem v zemi původu. Celkově úroveň předváděných psů , zejména samců byla ale slabá až degradující. I kolemjdoucí neznalci plemene byli kolikrát v šoku co je možné otitulovat. Proto mi úspěch, kterého jsme jako chovatelská stanice dosáhli poněkud hořkne. Psi s pěknou hlavou je pro nás přeci jen trochu málo. Snad již můžeme požadovat i více . Pokud standard toleruje invaliditu , proč se rozepisuje o stavbě těla tak obsáhle. V našich výstavních kruzích snad i v budoucnosti si uchováme vyšší laťku . Bylo mi to dost líto, protože mám k Japonsku osobní vazby. Je třeba si uvědomit, že takový japonský rozhodčí určuje vpodstatě kvalitativní normy u chovatelů , kteří nemají na japonskou realitu žádnou vazbu a srovnání. Pokud tedy posuzuje tak, jak to udělal pan Kamisato a zadá titul nemocnému zvířeti , nutně vzbudí dojem, že toto je v Japonsku také možné. V konečném důsledku tak poškodí další chov a vývoj plemene. Nehrají zde tedy roli nějaké osobní vazby?

Feny byly celkově lepší i když jsme také byli párkrát lehce v šoku . (Hlavně Tamarka zabodovala to se fakt povedlo.) Jako zkušenost byla výstava přínosem určitě a hlavně jsme zas popovídali a setkali se s přáteli na Slovensku a probrali vývoj psíků, které jsme nedávno k sousedům exportovali.

Příští den nám na Celostátní výstavě vynahradil depresi ze světovky pan Miroslav Václavík. Přihlásila se naše psí vnoučátka. Sice jsem neměla přihlášeného žádného přímo „svého“ psíka ale podívat jsme se šli ze zajímavosti jak si se světovou elitou poradí náš - připomínám - jeden z nejprestižnějších odborníků na plemeno Akita.

Lehké zděšení nastalo když pan rozhodčí vytáhl úřední metr na světového vítěze BOB. Do posudku mu nechal napsat naměřenou hodnotu kohoutkové výšky a doplnil ho o chybějící zuby a celkový stav chrupu. Zadal VD4 . Dokázal také nezadat titul, když nebyl přesvědčen o kvalitách ve třídě vítězného jedince a snížil známku psovi za projevy bázlivosti. Vítězná fenka slečny Exposito si titul zasloužila. Panu rozhodčímu čest a poděkování za předvedený výkon. „Na Václavíka se prostě chodí „ a titul si musí psík vybojovat svou kvalitou.

---

V Nítovicích se zase slavilo.

Byla to událost vyjímečná , slavná a velkolepě připravená. Přiznávám, že psíci nebyli tentokráte jediná milá domácí zvířátka, která měla svou nezastupitelnou roli při svatebním obřadu. Slečna Inka Zezulová se vdala dne 26.září za pana Vlastimila Voneše na louce v Nítovicích. Obřad , kdy oba snoubenci byli oddáni na koních měl neopakovatelnou atmosféru. Hlavně ten přípitek byl náročný ale dopadlo to vše jak mělo. Psíci Jurko a Arča to zvládali střídavě dobře a hůře, neb nebyli v centru pozornosti. Hlavně Jurko strádal, neb je to pes domácí mazel a nikdo se mu zvlášť nevěnoval. Zřejmě i hladem trpěl neb mu kocour musel přinést myšku, aby měl co ke svačině. Nakonec se udobřil díky pečenému prasátku, které mu chutnalo. Na procházku- také sám - vyrazil do lesů v okolí Nítovic, ale zase se vrátil neb cítil to prasátko a tak to trucování odložil na později.

Hostů bylo na 100 hladových hlav, stan jako pro armádu a těch sudů a lahví co se vypilo!!! Nevěsta s kámoškami tančila na stole do 4 do rána, ženich zapíjel svobodu s kamarády a maminka trpěla zda vše dobře připravila. Prostě tak to má správně vypadat. My hosté jsme si to užili skvěle, hudba hrála, tančilo se a zpívalo a dobře jedlo (už jsme to v Nítovicích zažili vícekrát).

Hlavně ať jim mladým se daří skvěle a mají se rádi jako dosud. Děkujeme a máme Vás rádi.

pár fotografií ve fotogalerii

---

Znovuotevření návštěvní knihy

Těším se na přízpěvky v přátelském duchu

---

Návštěva v Japonsku duben-květen 2009

Před pár dny jsem se vrátila z návštěvy Japonska a zde Vám nabízím k nahlédnutí pár dojmů z krátké, ale velice zajímavé návštěvy uskutečněné ve dnech 29.4 až 7.5.2009.

Článek o výstavě a samozřejmě akitách k přečtení zde

Ve fotogalerii si již můžete prohlédnout zlomek foteček později přibudou další.

---